ZOOTERAPIE

Skutečnost, že zvířata mají na člověka ozdravný účinek, je v dnešní době známá a rozšířená, hojně využívána zejména ve stacionářích či centrech pro handicapované spoluobčany. Z vlastní zkušenosti vidíme, že nejen příjemné stránky chovu zvířat, jako je povození na koníkovi či pomazlení s pejskem, ale i práce a povinnosti okolo nich pomáhají člověku v nastolování fyzického a duševního blaha. Nejenže přináší pocit dobře odvedené práce, ale také buduje pracovní návyky, vědomí zodpovědnosti, sebeovládání, sebezapření a velkou zaslouženou odměnu v podobě vztahu se zvířetem a tím, co nabízí (mazlení, procházky, hraní, povožení). Takováto vyvážená práce dokáže mít sama o sobě silný terapeutický účinek jak na dítě citově deprivované pobytem v dětském domově, tak na dospělého, navyklého na sedavý způsob života od počítače k televizoru.

Pro lidičky, kteří mají odvahu se dozvědět něco více o sobě, o svém sebevědomí, o svých chybách a jejich následcích, nabízíme možnost vyzkoušet si metodu Přirozené komunikace s koňmi, kde člověk koni nabídne přátelství a představuje se mu jako důvěryhodný vůdce, který vhodně vyvažuje respekt a autoritu.

Budete překvapeni, v kolika principech se toto vůdcovství shoduje s rodičovstvím!

Tady je pro začátek několik málo z nich (je to téma, které bude zasluhovat systematičtější zpracování):

• Fázování tlaku.
  Kůň dobře rozumí působení ve čtyřech stupních tlaku, které vždy musejí následovat v tomto pořadí (a pokud nenásleduje, je to koněm vnímáno jako nespravedlnost, nedůvěryhodnost a často i důvod ke vzpouře): (1) srst, (2) kůže, (3) maso, (4) kost. To znamená, že když učím koně naprosto cokoliv, např. ustupovat zádí, couvat, začnu vyvíjet tlak nejprve velmi lehkým dotykem na srst, nechám tlak působit 3-4 vteřiny a zesílím na fázi 2, po dalších 3-4 vteřinách na fázi 3, a když se pořád nehýbe, na fázi 4 už zareaguje. Důsledné zachovávání pořadí naučí koně reagovat na nižší a nižší fáze. Přičemž musí být zachována podmínka vždy stejného, předvídatelného fázování tlaku, včetně stejné doby trvání. Nemůže být rozdíl v našem přístupu když máme dobrou náladu, tolerujeme, že nás koníček nevnímá a ze samé empatie nechame fázi jedna třeba minutu a pak nám dojde trpělivost a hned přeskočíme do fáze čtyři. Celý tento učební proces ovšem předpokládá, že dříve než-li začnu práci s koněm a i onen tlak, musím mít jeho pozornost. Nemá cenu nic učit koně který řeší jiné koně či co kde sežrat. Bez spojení není velení.
  Stejně jako u dětí. Známe matky, které si stěžují: Ten můj malej mě nezačne poslouchat, dokud neřvu úplně nepříčetná vzteky! K radikální změně stačilo aplikovat koňskou metodu radou Tak fázuj tlak (ovšem nejprve zajisti aby tě dítě vnímalo): (1) Honzíčku, jdi si uklidit! (2) silněji: Honzíčku, slyšel jsi? Teď je čas uklízet! Napočítám do tří a jestli nezačneš, budu ti muset plácnout na zadeček! (3) Jedna, dvě, tři! (4) Plác na zadeček! Ke čtvrté bolestivé fázi sice musí jednou dojít, ale když důsledně dodržujeme sled všech čtyř fází v jejich pořadí, většině zdravých dětí stačí, aby to bylo jen jednou, a začnou kmitat nejpozději při třetí fázi, později při druhé a nakonec při první. Co je ale hlavní -- obejde se to bez vzteku.
• Učení v uvolnění.
  Jakmile kůň zareaguje na tlak (vykročí požadovaným směrem), musíme tlak okamžitě uvolnit. Kůň se učí v uvolnění, ne v tlaku. Odměnou mu je, když správně splněný cvik už znovu téhož dne nepožadujeme, až zase příště ( u velkých a nových věcí).
  Kolik času byste řekli, že zabere vypravit čtyři školáky a čtyři předškoláky najednou? Nuže, když našich 8 dětí vzbudíme v 6:30 a řekneme jim, že kdo bude hotov, může se ještě před odjezdem kouknout na televizi, v 7:00 jsou všichni, převlečení, umytí a nasnídaní, a zbývá jim 15 minut, které mohou strávit u svého oblíbeného programu (většinou na Minimaxu) a my, rodiče, máme časovou rezervu na nenadálé příhody typu vylité kakao a klidné dopití kávy. Když se ale stane, že zaspíme, třeba jen o 10 minut (teoreticky by se to mělo pořád krásně stihnout, že?), jsme nervózní, děti to vycítí a jsou pořád někde zaseklé a paralyzované, neschopné se obléct, nakrmit, vyčistit zuby. Přijedeme pozdě. V tlaku se to zvládnout nedá. Zvíře i dítě když cítí tlak, jde do regrese a nezvládne ani to, co už dobře umí a pokud ano, je to pod stresem a nic se tím nenaučí, ba naopak, bude se v budoucnu snažit takové situaci vyhnout. Mělo by nám tedy vždy záležet více na vztahu, než na výkonu, na cíli.
• Napojení.
  Na koni si nesmím dovolit přestat ho sledovat. Když se kůň rozhoduje, že změní směr, hlásí mi to také ve čtyřech fázích: (1) uši, (2) hlava, (3) nohy, (4) tělo. Uši jsou něco jako blinkr v autě. Jakmile je natočí do směru, kterým nechci, aby šel, musím mu dát pokyn: Nene, tudy nejdeme. Je to jenom výměna signálů: kůň natočil uši, jezdec přitlačil holeň. Žádná válka. Ale běda, jestli jsem jeho signálům nevěnoval pozornost a nechám to zajít do fáze, kdy už má v zatáčce své půltunové tělo! Mám problém. Kdo asi vyhraje přetahovanou, když za jeden konec táhne 500kg a na druhém vlaje 80? Musím být stále ostražitý a předvídat ho, nedovolit mu, udělat chybu, protože když k ní dojde, je to moje selhání, nikoliv jeho.
  A tam, kde se situace dá různě zakrýt, protože dítko má 2 roky a 15 kilo a vždy se dá při záchvatu vzteku popadnout a odnést pryč, tak u koní toto nelze, už jen z toho důvodu, vztekajících se 500kg nikdo neunese. A přitom v obou případech může fungovat stejný spouštěč -- lidská chyba. Autorita, která je nejistá a nenabízí koni (či dítěti) pocit bezpečí, ho vlastně vede do záhuby. Autorita, která si vynucuje respekt bez důvěry, autorita, která je nedůsledná, která příliš "tlačí", jedná bez respektu k níže postavenému jedinci, neumí si zachovat základní kázeň, taková autorita přestává být autoritou a nutí koně (dítě) stát se oním vůdcem a diktovat pravidla vztahu. A je smutné vidět, kolik koní hýbe nohama svých pánů (a kolik dětí nohama svých rodičů) a nutí je utíkat se do bezpečí či vynucovat si respekt násilím (bez důvěry a přirozené autority). Když dovolíte koni vyjádřit svůj názor na Vás, zjistíte, že jste to Vy, kdo se musí ve vztahu s ním měnit. Chyba ve výchově detí se dá zakrýt snáze než u koní, ale v pubertě, když už si dítě svůj názor vyslovit dovolí, se pak náramně divíme. Jenže to už se moc napravit nedá.

Tato metoda je vhodnější pro dospěláky. I pro takové, kteří s koňmi dosud nepracovali (tím lépe). Obzvláště ale pro všechny, kteří mají zájem na sobě pracovat.

Zpět na hlavní stránku